Červenec 2008

*tento článek nemá titulek*

30. července 2008 v 13:03 | AP
Chodíte na Lhotu? Je to tam pěkný. Sice Vám trvá asi třsta let než tam dojedete, ale je to tam fakt hezký. Pokud Vám ovšem nekazí den několik obstarožních oslizlých nechutných tuleňů ( a to nenarážim na to že jsme leželi vedle nuda pláže. Což mi zkazilo jakýkoliv ideály a představy o mužských /i ženských/ tělech. Asi zase zvážim možnost jít do kláštěra. )
Vážně, nemám takový lidi ráda. Nebo ne, spíš je nechápu. Nikdo jim nebere jejich právo na život, ale když vidí ve vodě pár puberťaček, co je vedek tomu pohnout jejich ( minimálně) třicetiletými těly a doplácat se až k nim, snažíc se o náruživou konverzaci?
"Holky, jste tu s rodičema?
"ne"
"to je fajn"
"no, to je vážně skvělý"
" a co pijete dámy?"
"momentálně vodu"
"HAHAHA!"
"můžu se chytit toho lehátka?"
"ne"
"HAHAHA! *chmáááát na nohu*"
Nepochopim to. Asi jsem málo empatická. Kreativní. Moc uvažuju. Mozek to nebere, asi malá kapacita. Taky mi jendou bude třicet, ale rozhodně se nebudu chodit cachtat za účelem sbalit šestnáctiletý kluky. Aspoň doufám.
Mimochodem, jestli soused ve vedlejším bytě ještě jednou pustípísničku Camisa Negra, bude to po 18náctý a bude z toho rekord. A jestli ho to nepřejde, půjdu hledat něco čím se budu moct předávkovat.

Being Cleopatra

18. července 2008 v 19:13 | AP |  Ďábelské myšlenky
Můžete mi říkat Kleopatra, a já jsem zase o krok blíž ovládnutí světa ;D
Jinak moje momentální "práce" mi už teď začíná krapet pít krev...Ty hnusný zelený příšery s nápisem " Osobní spis" vidim všude kolem sebe, abecedu umim už i pozpátku, mám neustálej pocit že z těch zhruba 7mi set lidí vytahuju pořád ty samý a spojení " Záznam o pohovoru" už nikdy z halvy nedostanu. Přitom veškerá náplň dne spočívá v přečtení jména, zvednutí se z křesla, vyrvání složky z jedný ze skříní rozdělenejch podle titulu, rozvávat mašličku (nesnášim ty mašličky!), zapsat číslo stránky, zapsat tu nechutnou otřepanou větu, založit list, zavázat tu podělanou mašličku (!) a ase se pokud spis narvat do skříně na správný abecední místo. (popisuju to jako noční můru, ale není to tak strašný)
Takže teď si du ucucávat svojí mattoni mojito o který všichni tvrdí jak je nechutná a představovat si, že je léto a teplo a hezky a svítí sluníčko...(začíná pršet)

Time to say goodbye

16. července 2008 v 8:00 | AP |  Milý deníčku...
Romanka odjíždí, a tak se důstojně loučila...Tři dny (pro mě pouhý 2) v neskutečný prdeli miliardy kilometrů od civilizace :)
Odjezd 16:20, Černý Most. Vinořský duo se vydalo už ve tři, páč potřebovalo koupit určitý nealko...Kvůli naprosto nemožný dopravě jsme vystoupili na Lehovci, že to dojedeme jinak...A pozor, perla...NA LEHOVCI NENI METRO! Jak překvapivé! Následovala tramvaj na Hloubák a odtamtud běh na schodech-kde sem si zlomila kostrč, nebo minimálně narazila prdel. Z Čerňáku už jenom sprint do Globusu, koupit ty podělaný džusy ( PROČ je nápojový centrum úplně dole úplně na druhý straně??? ), potom další sprint koupit si místenky který naprosto nebyly potřeba a mohlo se vyrazit na tříhodinovou cestu do Krkonoš.
Příjezd-19:35. Roman:"Vidíte támhleten kopec? Tak tam", ostatní "Děláš si prdel???". Nedělal, tvrdil že jsou to dva kilometry, ale kecal, byly to minimálně 4. Za hodinu sme vylezůli na kopec, chvíli nahazovali pojistky, pak se doplazil i zbytek, a mohli sme se začít kulturně vyžívat. Noc by se dala vystihnout jako
  • mňůzyk (we must be the famous rappers! :D)
  • drynkyng
  • blití 4.C unisono :D
  • společenské hry ( otbálek, pinec, kostky o panáky a jiné)
  • drobný incident s možnými trvalými následky (ale budeme diskrétní)
  • párování
  • soutočení
  • nepárování
  • neskutečná kosa a další
Celý to bylo takový lovely a cute, i když jsem zjistila, že můj spacák do -4 stupňů je naprosto nedostačující.
Ráno mě probudilo hnusný kafe, a těch pár šťasných, kterým se podařilo usnout, Roman, kterej překypoval energií. Po poledni nás opustil Ondra, zatímco jsme se my ostatní bavili Aktivitami (kotoučová pila, elektromagnetická vlna a všudypřítomná opičí láska). Oběd se W&C poved, takženc sme mohli vyrazit domů, na další tříhodinou cestu. Rozloučili jsme se, a vydali se do Rokytnice (z kopce!)...Tam jsme s Ádou nechaly flašku s pitím přímo na zastávce ("Nic nekupuj, já mám...") ale řekly jsme si že do třetice všeho dobrýho :)
Dneska ráno mě dojala moje milá paní kadeřnice, která mi v 7:03 poslala smsku, že se omlouvá, ale kvůli dovolené musí objednávku zrušit. A že JÁ jsem kvůli ní tu SVOJÍ "dovolenou" musela zkrátit (dobře, nebylo to jenom kvůli ní), to jí nezajímá???
A pro ty, kteří tam zůstali ´till the end, zajímalo by mě, kdo uklízel ten bordel? :)

Reach the sky!

10. července 2008 v 10:14 | AP
Včera jsem absolvovala výstup na Sněžku. To, že stále žiju považuju za malou osobní výhru. Doporučuju nenechávat plíce a prášky na tlak v Peci pod Sněžkou když se chystáte šplhat nahoru, není to dobrý nápad :) Jinak asi v polovině začalo pěkně a roztomile chcát, stupňovalo se to stále roztomileji a pěkněji až nahoře padaly kroupy a bylo asi 12 stupňů, takže si vlastně můžu gratulovat, že se zatím neprojevuje zápal plic a jiné. Nikdy v životě sem nebyla vděčnější za svařák ( i když na zmrzlou prdel to vliv nemělo... ). Jinak vpodstatě zajímavej výlet, dolů už to byla docela sranda a už mám slíbeno v srpnu lanový centrum v Peci :)
Jinak k Werushí nám ty brusle asi nikdy nevyjdou, jelikož je buď moc velký vedro nebo naopak (jako dneska) chčije a chčije...

Ale vajíčka jsme měli docela dobrý...

7. července 2008 v 12:07 | AP |  Milý deníčku...
Jsem zpátky a hodlám si užít pořádný pražský léto ( spát, spát a možná si najít práci...a potom spát ).
Těch 10 dní v Itálii sem si přes počáteční špatnou náladu začala užívat hned v autobuse a pozitivní přístup mi nezkazilo podstatě nic. Bylo to kurevsky dobrý a kurevsky sem se bronzovala každý den až sem z toho úplně abbronzatovaná ( christy pomlčí, protože vypadá jako by utekla z osvětimský pece ). Taky mě neskutečně těší, že sem poznala lidi o kterejch sem ani nevěděla že existujou (možná si ze seznamování udělám novej koníček, je to docela výživný).
I do moře sem vlezla a dopolední smažení s Kíťuškou bez plavek bylo vtipný, ten písek v prdeli za to docela stál (navíc to že Vojta na mě milostivě vysypal asi tři tuny písku den předtím a připadalo mu to jako největší vtip od vynálezu coca-coly light se s tim vůbec nedá srovnávat).
Řekla bych, že večery je celkem zbytečný popisovat, bohužel sme to s Kíkuškou zapíchly obvykle kolem jedný a šly jako slušný holky spinkat (navíc sme z původního počtu 4 na chatce zbyly jenom my dvě, Kačka s Kačkou se vytratily nebo tak něco). Nutno podotknout, že před náma chodili spát už jenom primáni, přesto jsme jeden den vydržely do půl pátý, a hned se nám dostalo pocty přibýt na tu nejčernější z černo-černých listin (čti půl hodiny okecávání a hanby přede všemi, spousta keců a urážek, chatky č. 401 a 402 sou prostě semeništěm hříchu a to všechno jenom kvůli tomu, že zbytek kempu šel chlastat do města a vrátili se kdoví kdy, jenom nás chytil Kotlík ve tři ráno na terase jak šeptáme o hlubokých vztazích). Díky paní paní nás ale veřejně nepopravili, díkybohu.
Nejlepčejší byla samozřejmě Mirabilandie, dokonalost jako vždy, Katun (mega hosrká dráha, kde máte na začátku volnej pád do prostoru a potom se to řítí rychlostí 120 km/h) i Columbia (60ti metrová věžička na který vás vykopnou nahoru takže se cítíte asi jako fotbalovej míč) prostě jedno velký aaach, dokonalý byla hlavně Scuola di Polizia, nejlepší kaskadérská představení jaký ste kdy viděli. Druhej den jsme se vydali na Mirabilandia Beach, nejkrásnější mini-aquapark na světě, dokonalý atrakce, holky si natrhly prdel na "volným pádu" do vody (prostě u rampa na který jede na člunu bez dna ve dvojici, my s Vojtou vzadu dali jenom velký high five :D ). Těsně před zavírkou sem si užila noční katun v první řadě (ten volnej pád byl božskej) a pak už následoval jenom neskutečnej sprint k autobusu ("ještě 20 vteřin, dějte!") abychom nebyli na ještě černější z čených listin ("proč nejsme kua aspoň na zelený listině, může mi to někdo vysvětlit?").
Poslení noc jsme se vykoupaly v moři, přiznávám, že sem to byla já, kdo byl posranej, kdo se bál, aby nám neukradli oblečení a aby ho nesežraly příšery, vzpomněla jsem si na Čelisti.
Nikoho asi nebude zajímat, že cestou zpátky sem se poprvý vživotě poblila, ale upozorňuju Vás na to proto, abyste si NIKDY a za ŽÁDNÝCH okolností nelehali do uličky, je to děs a hrůza.
Teď si du teda užívat to pravý pražský léto, protože tady chčije a je tu 18 stupňů, ať žije střední Evropa!
P.S.: Škoda, že moje slušný vychování mi zakazuje zmiňovat se zde o dělbě domácích prací a společného rozpočtu, ale každopádně by to vystačilo na několik odstavců J